Boj proti chudobě je Vaším proslulým tématem. Je to problém, který se dotýká nemalé části voličů i ve Vašem volebním obvodu. Jak můžete změnit jejich situaci z pozice senátorky?
V průběhu mého působení v Charitě jsem měla příležitost sdílet stovky osudů lidí, kteří se z různých důvodů dostávají do velice těžkých životních situací, mnozí se propadají do chudoby. Nemoc, nezaměstnanost, rozpad rodiny, ztráta domova, dluhy, ale také na druhé straně nekalé formy podnikání – nevýhodné půjčky, předražené ubytovny a podobně. V charitní práci jsem poznala, že na řešení některých problémů v terénu nestačíme, často řešíme spíš důsledky než příčiny. Teprve jako senátorka mohu na základě svých zkušeností přispět k přehodnocení některých nespravedlivých nebo nesrozumitelných pravidel a pomoci měnit systém k lepšímu.

Některé věci jsem již mohla ovlivnit z pozice náměstkyně primátora, vytvořili jsme například koncepci bydlení pro lidi se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním, nyní ověřujeme nová pravidla pro bydlení lidí, kteří potřebují podporu, zpracovali jsme koncepci prorodinné politiky či prevence kriminality. Jiné věci však lze řešit až o patro výš, a proto jsem se rozhodla kandidovat na senátorku.

Lidé Senát vnímají často negativně, ptají se, k čemu vůbec je. S jakou vizí se ucházíte o mandát? Čím chcete voliče přesvědčit, že smysl má a že právě Vy dokážete něco změnit?
Práci v Senátu vnímám jako možnost spoluvytvářet pravidla, která ovlivňují dění v celé naší společnosti. Moji vizi netvoří obecné pojmy, nýbrž konkrétní priority. Z nich zmíním především důstojné stáří se všemi jeho aspekty, zákonné ukotvení a rozvoj mobilních hospiců, návrat pečujících rodinných příslušníků na původní pracovní místo, reformu psychiatrické péče, ochranu před neúměrnými exekucemi, lichvou, hazardem a dalšími nežádoucími jevy. Jako ekonomku mě zajímá odpovědné zadávání veřejných zakázek, jako občana mě trápí složitost, nesrozumitelnost či časté pozměňování zákonů. Ráda bych také posílila ženský aspekt ve vrcholné politice a byla také jakousi mluvčí ohrožených cílových skupin – lidí se zdravotním postižením, seniorů, rodin s dětmi, lidí v krizových a nepříznivých situacích.

Nyní jste náměstkyní primátora města, také krajskou zastupitelkou. Jak hodnotíte souběh několika funkcí? Co se stane prioritou v případě Vašeho zvolení do Senátu?
Nejsem zastáncem souběhu mnoha funkcí. Když jich má člověk hodně, tak pořádně nedělá ani jednu z nich. Z dosavadní praxe však vím, že některé pozice slučitelné jsou a někdy je jejich propojenost vhodná a pro nalézání řešení výhodná. Například jako náměstkyně primátora a krajská zastupitelka jsem mohla velice dobře propojit proces tvorby sítě sociálních služeb a nového systému podpory jejich poskytování na městě i kraji. Samozřejmě záleží na tom, zda se jedná o funkci, pro kterou je člověk uvolněný ze svého zaměstnání nebo ji může vykonávat při své práci. Rozhodnu se na základě výsledků voleb. Ale již dnes vím, že pozice primátorka a senátorka slučitelné nejsou.

Někteří by Vám prý dali svůj hlas rádi, ale obávají se, že jste moc hodná na velkou politiku. Je to přece jen kolbiště, které svědčí spíše otrlým povahám, než křehkým a citlivým lidem.
Dnes mohu říct, že to v politice skutečně není vždy jednoduché, protože co bylo domluveno, mnohdy neplatí, slovo nemá takovou váhu, jak by mělo mít. Politika je záležitostí kompromisů, vyjednávání, přesvědčování. Na druhé straně je to výzva, je potřeba se neustále vzdělávat v různých oblastech a pracovat na sobě. Chci i nadále zůstat sama sebou, ale také se učím nestát v koutě a své názory prosazovat nebo reagovat na mnohé návrhy jiných ze svého zorného úhlu pohledu. A kdo mne zná, tak ví, že když jde o věc, tak dokážu za tím jít a někdy se i zdravě rvát. Dokonce jsem ustála i ohrožení sekerou či útok šéfa hradeckých Votroků a prý mne přezdívají Šťouralka… takže přece jen něco vydržím. S Boží pomocí.