Řecký termín eutanázie (řecky eu – dobře, thanatos – smrt) původně znamenal všestrannou pomoc umírajícímu člověku, zaměřenou na mírnění tělesných bolestí a duševních úzkostí. Dnes je takto eufemisticky označováno úmyslné urychlení smrti na přání pacienta nebo jeho rodiny. Při eutanázii člověk způsobuje smrt sobě nebo jinému člověku. Jde tedy o úmyslné zabití.

Smrti se nevyhne nikdo z nás. Převážná většina lidí si ji nepřipouští, nechce o ní mluvit, má z jejího příchodu strach. A to zejména z důvodu možných průvodních jevů, jako je bolest, dušnost, imobilita, úzkost, neschopnost se o sebe postarat, pocity opuštěnosti... Naštěstí se v posledních letech v naší společnosti rozvíjejí aktivity i v duchu původního významu tohoto výrazu. Díky zakladatelce hospicového hnutí Marii Svatošové vznikl první hospic u nás právě v Královéhradeckém kraji, v Červeném Kostelci. Obdobný kamenný hospic je dnes téměř v každém kraji.

Spletí různých překážek si postupně cestu na svět razí i síť domácích mobilních hospiců různých poskytovatelů, která vychází vstříc přání převážné většiny lidí umřít doma (dle průzkumů zhruba 78 % dotázaných respondentů). Prožít poslední chvíle svého života v přítomnosti rodiny či přátel s podporou domácí hospicové péče mají dnes možnost lidé na Královéhradecku, Rychnovsku, Hořicku, Vrchlabsku, Červenokostelecku. A to i přesto, že dodnes není vyřešeno financování této terénní služby a poskytovatelé jsou nuceni oslovovat různé nadace a dárce, aby provoz vůbec finančně zajistili.

Bylo by proto na místě, aby se ti, kterým leží na srdci dobré umírání, místo zákona o eutanázii urychleně zasadili o nastavení podmínek pro rozvoj a financování mobilních hospiců a o zavedení tzv. pečovatelské dovolené pro ty, kteří chtějí svého blízkého provázet posledním obdobím života, aby se poté mohli vrátit na své pracovní místo.

Anna Maclová
Koalice pro Královéhradecký kraj