V posledních komunálních volbách jste obhájila pozici náměstkyně primátora města Hradec Králové, při kterém tři roky souběžně vykonáváte i funkci opoziční zastupitelky kraje. Působíte v sociálním výboru i ve výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Královéhradecký kraj plní mimo jinézřizovatelskou funkci zejména u středních a vyšších odborných škol, samozřejmě je zřizovatelem i dalších. Jak vnímáte aktuální situaci v oblasti krajského školství, co považujete za nejdůležitější pro jeho další úspěšný rozvoj?

Školství v Královéhradeckém kraji, tak jako i v celé České republice, se potýká s úbytkem žáků i studentů v důsledku demografického vývoje. Je proto naléhavě nutné aktivně pokračovat v optimalizaci škol, a to jak v přenastavení kapacit jednotlivých škol s cílem zefektivnění provozů a dosažení co nejvyváženější územní proporcionality při citlivém respektování tradic i lokálního významu, tak ve vyvážení oborové struktury s ohledem na aktuální i výhledovou poptávku trhu práce s cílem co nejúspěšnějšího zapojení absolventů a uspokojení zaměstnavatelů v nedostatkových profesích. Mnohé firmy totiž již nyní mají problém zaměstnat kvalitní pracovníky na mnohé pozice zejména technického zaměření, přičemž absolventi některých humanitních oborů nemohou najít vhodné uplatnění.

Správný je trend podpory zájmu žáků o polytechnické vzdělávání, a to již od útlého věku, formou vytvoření moderního materiálnětechnického zázemí pro výuku již na základních a také středních školách s využitím evropských dotací - dovybavení odborných učeben, dílen novými technologiemi, zavedení zajímavých metod výuky a vytvoření většího prostoru pro získání praktických dovedností. Osvědčila se také finanční podpora žáků nejžádanějších a přitom nedostatečně obsazených strojírenských, elektrotechnických a stavebních oborů poskytujících střední vzdělání s výučním listem. Nutné je však pamatovat i na pedagogy v těchto školách v technických oborech, dílenských činnostech, z nichž téměř polovina je v důchodovém věku. Je potřeba přehodnotit jejich ohodnocení a také zaměřit se na získání kvalitních nástupců.

Důležitá je také osvěta, a to jak směrem k žákům, tak i jejich rodičům, motivovat je k reálnému uvažování vnímajíc schopnosti a zájmy svých dětí na úkor někdy vlastních nerealizovaných ambicí, k získání přehledu o uplatnitelnosti na trhu práce, v budoucím kariérním životě, k podpoře dětí při volbě správné školy, profesního směřování. Nesmíme však zapomínat ani na další nedostatkové profese - např. zdravotní sestry, potravináře, zemědělce apod.

Velkou neznámou je nově pojatý záměr inkluzivního vzdělávání a další avizované změny, které mají nastat ve školství od září 2016. Jsem pro inkluzi, ale takovou, která má za cíl maximální rozvoj každého dítěte, a to i s více zatěžujícím zdravotním postižením, ale nejsem přesvědčena, že to zajistí nyní připravovaný revoluční systém společného vzdělávání. Mám pocit, že inkluzi provádíme z pohledu nás dospělých, ale ne z pohledu těch, o které se jedná především. Nejsme v této chvíli vůbec připraveni na to, abychom při stávajícím vysokém počtu žáků ve třídách, nepřipravenosti pedagogů na výuku dětí při vyšším zastoupení dětí vyžadujících podporu, a to jak těch s postižením, tak i nadaných, ani při zapojení pedagogických asistentů (jejichž finanční ohodnocení i nyní je tristní) a někdy i technickém stavu škol s ohledem na bezbariérovost mohli zajistit individuální rozvoj dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Neumím si představit v jedné třídě až 4 děti různorodých nestandardních potřeb z důvodu svého postižení a sociálního statusu, aby se jim dostalo náležité pozornosti a pomoci, aby se souběžně dostalo potřebné podpory i dětem nadaným, které se v třídním kolektivu vyskytují, a aby o nic nebyli ochuzeni ti, kteří tvoří většinu. Rozhodně jsem pro zachování alternativy pro děti i jejich rodiče a udržení praktických škol, které poskytují vysoce kvalitní vzdělávání a maximální podporu rozvoje potřebným dětem.