Pondělní zastupitelstvo Královéhradeckého kraje (29.4.2013) všemi hlasy vládnoucí koalice (ČSSD a KSČM) schválilo sloučení dvou školských zařízení Střední průmyslové školy, Hradecká 647, a Střední odborné školy a Středního odborného učiliště, Hradební 102, v Hradci Králové. Hlasy opozice tento krok přehodnotit a lépe připravit nebyly vyslyšeny.

O tom, že optimalizace školských zařízení v Královéhradeckém kraji je i s ohledem na aktuální počet žáků vycházejících ze základních škol a nabídce volných míst, nezbytně nutná, není pochyb. Ke studiu na středních školách v kraji se letos přihlásilo 4160 žáků, přičemž kapacita škol je téměř dvojnásobná. Skutečně je nejvyšší čas se vážně zabývat analýzou jednotlivých školských zařízení a co nejrychleji učinit kroky k zefektivnění vynaložených prostředků na jejich provoz s cílem zachovat, nebo raději ještě zvýšit kvalitu vzdělávání. Nejsem si však zcela jista tím, zda slučování subjektů je vždy tím nejlepším řešením.

Vzhledem k historii, tradici, počtu žáků a významu obou zmíněných škol v Hradci Králové se jedná v případě jejich sloučení o velice výraznou změnu s mnoha dopady, a proto si myslím, že tento krok měl být daleko více promyšlen, připraven a i přes blížící se termín nezbytného konkurzu na post ředitele Střední průmyslové školy realizován později.

Dle statistických údajů je zřejmé, že kapacita obou dotčených škol byla využita již ve školním roce 2006/2007 na 86,4 % v případě SPŠ a 82,7 % včetně dálkového studia v případě SOŠ a SOU. Nyní je situace 56,7 % a 61,5 %. Zde vyvstává otázka - jaké konkrétní kroky udělalo vedení obou škol k zefektivnění provozů v uplynulých letech, proč nebyla již dávno zredukována jejich kapacita, o které není úplně zřejmé, zda je vůbec reálně stanovena. Nešlo v rámci optimalizace a dobré spolupráce obou subjektů učinit již dříve některá nyní navrhovaná opatření – např. vzájemně využívat volné prostory, případně funkční prostory v hodinách, kdy je nevyužívá jeden nebo druhý?

V případě již nyní schváleného sloučení mne zaráží hlavně to, že kraj jako zřizovatel nevydefinoval sám cílový stav, který chce sloučením dosáhnout, sám nestanovil harmonogram jednotlivých nezbytných kroků včetně kvalifikovaného odhadu nákladů a úspor, které jednotlivé kroky přinesou, že plně přenáší svoji odpovědnost na vedení budoucího subjektu,... Materiály připravené pro rozhodování zastupitelstva obsahovaly ještě spoustu nejasností a domněnek typu „by se mohlo“, „výhledově“ apod.

Jak jsem již uvedla v úvodu, v optimalizaci školských zařízení je nutné urychleně pokračovat, ale byla bych ráda, kdyby došlo k vyhodnocení dopadů obdobných sloučení škol realizovaných v minulých letech, abychom skutečně viděli, zda a jak byla naplněna očekávání, a vyvarovali se dostatečně nepromyšlených a nepřipravených kroků. A to i vzhledem k tomu, že nejde pouze o prostory a finance, ale hlavně o žáky, jejich rodiče, zaměstnance a širokou veřejnost.