Ve čtvrtek 17. listopadu 2011 u příležitosti oslavy státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii proběhla od 18.00 hodin v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha ve spolupráci s projektem Mene Tekel ekumenická modlitba, kterou vedl pražský arcibiskup Dominik Duka OP. Ekumenickou modlitbu za oběti totalitních režimů pořádá Arcibiskupství pražské ve spolupráci s mezinárodním projektem Mene Tekel, Metropolitní kapitulou u sv. Víta v Praze a Ekumenickou radou církví.

Přítomny byly přední osobnosti politického a kulturního života. Modlitba byle spojena se slavnostním předáváním Svatováclavských medailí.

V den, který v naší zemi symbolizuje konec komunismu a návrat svobody, a který nám rovněž připomíná boj proti nacismu, pozval arcibiskup Dominik Duka OP do svatovítského chrámu ke společnému setkání nejen představitele univerzit, studentské obce a zástupce společenského a politického života, ale všechny, kdo si chtějí připomenout, že svoboda není fakt, který se v běhu dějin tu a tam osudově vynoří, nýbrž dar, kterého se nám dostává díky těm, kdo o něj usilují. „17. listopad je vlastně velmi smutný den, ale v ten den se zrodila naše svoboda, protože se naplňují slova Ježíšova o pšeničném zrnu, které padá do země, aby zemřelo a vydalo užitek,“ říká arcibiskup Duka a dodává: „nesmíme zapomenout na stovky zabitých a statisíce uvězněných, mezi nimiž byli kněží a řeholníci. Naše svoboda je dar za životy těch, kteří se nesehnuli, nezradili Krista, své přesvědčení, své svědomí.“

Udělování Svatováclavských medailí, které bylo součástí ekumenického setkání, se uskutečnilo již potřinácté. Letošní duchovní slavnost propojuje významné historické osobnosti – sv. Anežku Českou a sv. Václava, které jsou patrony české země.

Organizátoři projektu se shodli, že hlavním tématem bylo ocenění žen obětujících se pro druhé, nalézajících své poslání v péči o bližní, ve výchově nejmladší generace, v kultivaci naší společnosti, ve službě dobru a lásce, ve službě Bohu. Svatováclavskou medaili z rukou předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miroslavy Němcové a arcibiskupa pražského a primase českého Dominika Duky proto převezala: Anna (Aneta) Maclová, Meda Mládková, Marie Šeligová.

ANNA (ANETA) MACLOVÁ (51), během jejíhož působení v Oblastní charitě Hradec Králové dostal novou tvář původní azylový dům pro muže – dnes Dům Matky Terezy – středisko sociálních služeb pro lidi bez domova, v roce 2002 vznikl Domov pro matky s dětmi, souběžně vznikla Poradna pro lidi v tísni, v roce 2004 Středisko rané péče Sluníčko a v roce 2006 Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím.

Proměnami prošla i domácí péče, která nyní funguje v úzké spolupráci dvou středisek - Charitní ošetřovatelské a Charitní pečovatelské služby, vznikl Kruh dobrovolníků, vzdělávací programy, rozbíhá se terénní hospicová péče a je realizován projekt mezinárodní spolupráce zaměřený na výměnu zkušeností se zahraničními partnery v oblasti sociální rehabilitace.

V současné době je Aneta Maclová zastupitelkou Statutárního města Hradec Králové a její prioritou je vytvoření a realizace koncepce sociálního bydlení.

Dne 23. 11. 2007 bylo Anetě Maclové uděleno papežské ocenění záslužného kříže „Pro Ecclesia et Pontifice“.

MEDA MLÁDKOVÁ (92) v roce 1946 odešla do Švýcarska, kde vystudovala ekonomii a později ve Francii dějiny umění. Společně s manželem se natrvalo usídlili ve Washingtonu v USA, kde vybudovali mimořádnou sbírku umění a zorganizovali řadu výstav českých a slovenských umělců, jimž tak umožnili vystoupit z izolace totalitního režimu a představit svou tvorbu ve svobodném světě. Po listopadu 1989 se Meda Mládková rozhodla celou kolekci věnovat Praze. Založila Nadaci Medy a Jana Mládkových a vybudovala Museum Kampa, pečující o jednu z nejvýznamnějších kolekcí uměleckých děl Františka Kupky, Otto Gutfreunda, sbírku Jiřího a Běly Kolářových, sbírku Jindřicha Chalupeckého a kolekci středoevropského moderního umění z let 1965-1985.

Vedle výstavní činnosti se Museum Kampa podílí i na dalších společensky prospěšných aktivitách, jsou pořádány výtvarné dílny pro děti a rodiče, animační programy pro handicapované, workshopy, literární autorské večery a řada dobročinných projektů.

MARIE ŠELIGOVÁ (90) pochází z chudé valašské rodiny. Vychodila osmiletou školu, a přestože se učila velmi dobře, rodinné poměry neumožnily další její studium. Ve čtrnácti letech musela jít sloužit k sedlákovi, v sedmnácti letech odešla pracovat na vinice v Bratislavě. V roce 1945 se provdala za vdovce, který měl v péči dvě malé děti. Odstěhovali se na Znojemsko a těžce pracovali na svém hospodářství. V roce 1952 byl manžel paní Marie Šeligové zatčen za údajnou velezradu a odsouzen na šest let nepodmíněně. Marie Šeligová převzala starost o hospodaření a nezletilé děti, které vychovávala v duchu křesťanských hodnot. V důsledku věznění manžel v roce 1958 zemřel a Marie Šeligová zůstala sama se sedmi dětmi, které z politických důvodů měly velké problémy s umístěním do škol i ve společenském zařazení. Největší oporou v nelehkém životním údělu byla Marii Šeligové víra v Boha. Po revoluci roku 1989 se Marie Šeligová aktivně zapojila do předávání svědectví o době totalitní moci a mj. iniciovala vznik památníku obětem komunistické diktatury v domovské obci Bantice.

V minulých ročnících medaili obdrželi například Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí, Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů, Milena Hübschmannová, romistka a spisovatelka, Zdeněk Matějček, pediatr, Jure Knezović, prezident Inter Asso, Václav Hampl, rektor UK či kardinál Miloslav Vlk.